Příběh Romana
Jak vůbec Intuitivelive vzniklo a kde se vzal ten název?
Když klendář ukazoval, že mi je 32 let, začal jsem se pomalu smiřovat s tím, že život je tragikomedie. Nikoliv dar a zázrak, tak jak to vnímám dnes. A takhle jsem na život pohlížel jako malý kluk. Tehdy jsem pozoroval zvířata, nebe, louku a byl z toho unešen. Každý okamžik života jsem pociťoval velmi silně a cítil jsem, že život je něco fantastického.
Neustále jsem něco tvořil, hrál si, šrouboval merkur, jezdil na kole v přírodě, nikam jsem nespěchal, prostě dělal to, co mě bavilo. A bylo to skvělé. Když mě má milá mamka volala na jídlo skrze okno, jídlo bylo to poslední, na co jsem měl chuť. Cítil jsem se naplněn životem, neměl jsem žádný hlad. Chtěl jsem si venku hrát sám nebo s kamarády. Výrustal jsem v malém městečku s názvem Teplice nad Metují v tehdy nově vystavěných bytovkách. To sice zdaleko neprospělo mé imunitě, ale kamarádů hrajících si společně venku bylo opravdu hodně. Měli jsem tam pískoviště, kolem lavičky, kde se scházeli naši rodiče a povídali si. Pamatuji si, jak vždycky nosili kafata na tácu.
Pak přišla školka, škola, další škola, dospělost, zaměstnání, malá firma, povinnosti….
Celkem se mi dařilo, nemohu si stěžovat, ale rozhodně to nebyl ten život co jsem si představoval. Uvnitř sebe jsem cítil, že něco je jinak, než by mělo být. Takový ten pocit - něco tu nehraje...
Pokládal jsem si otázku, proč se necítím neustále šťastně přesto, že se mi celkem daří? Fajn přítelkyně, prima zaměstnání, vlastní malá firma která mě baví……Proč v sobě občas cítím napětí, úzkost, vztek, pocit bezmoci? Proč v médiích a všude kolem je neustále hlavním tématem násilí, zlo? Proč se někteří lidé a hlavně ti co nás reprezentují chovají jako stroje? Bez citu? Proč se dělají zákony proti lidem a ne pro ně?
Proč zase čtyři roky kouřím a tentokrát se mi nedaří přestat? Jak vlastně fungují zvávislosti a tento svět? Jaký smysl má můj život? Proč když se v noci podívám na hvězdy, mám v sobě pocit klidu a míru, přitom se dívám do temna a neznáma…Jak je možné, že lidé se chovají ke zvířatům jako by to byli předměty. Je přirozené, že se objevuje víc a víc nemocí? V jakém systému to vlastně žijeme? Tak do háje, kdy už konečně budu šťastnej???J
Narodit se, potom krásná mladá léta strávit ve škole, zaměstnání, opravit dům, mít auto, dovolené, rodina, povinnosti, neustálé pachtění se za něčím, pár radostných chvil a smrt. To je všechno??? NEVĚŘIL JSEM TOMU! NECÍTIL JSEM TO TAK.
A tak jsem se pustil do mravenčí práce. Začal jsem se zajímat v první řadě o to, z čeho se vlastně člověk skládá po psychycké stránce. Popsal jsem 400 stran A4 o svém životě – o sobě. Postupně se začaly dít velmi zajímavé skutečnosti. Začal jsem se dostávat do jiných stavů vědomí. Byl jsem z toho v úžasu, protože poprvé když se to stalo, nevěděl jsem co se to děje! Bylo to neuvěřitelně krásné. Dnes tomu říkám vhledy. A jsou to velmi silné chvíle, kdy máš možnost ne na věci pohlížet, ale vhlížet do nich! Do podstaty jejich fungování. Začal jsem sám sebe rozebírat do posledního šroubku. Když jsem poznal co to je a jak to funguje, začal jsem zkoumat vlastní podvědomí. To vám je skvělá jízda.
Nakonec se 33 rok mého života stal doposud tím nejvýznamnějším. Jak symbolické. Nikdy jsem nebyl šťastnější. Začal jsem dostávat odpovědi na své otázky. Zjistil jsem, že to co si lidé nejvíce přejí je ve skutečnosti jejich právo. Nikdy jsem nevěřil v Boha s ručičkama a nožičkama. Přesto jsem cítil, že to vše co je kolem, jak to funguje atd. nemůže být stvořeno náhodou, přirozeným výběrem atp….A dnes o pár měsíců později? Už o ničem nepochybuji. Vesmír je stvoření a každý z nás je jeho prodlouženou rukou. Nesmrtelnost?? Spravedlnost? Štěstí? Radost? Smích? Sebe-vědomí? Láska? Zdraví? Bohatství? Není potřeba na každou oblast hledat experta. Vše vychází z naprosto stejné podstaty. Vítej, právě začíná nová etapa tvého života.
